Tak nám Terezka umřela. Bolí to tak moc, že se nemůžu ani nadechnout bolestí. Pláču pro ni už třetí den. Měla jsem za svůj život spoustu koček, už jako dítě jsem za každou běhala. Ale Terezka byla jiná, ona byla můj přítel, ten nejlepší a ten poslední, co mi zůstal.Těch slz, kterými mi dovolila zmáčet jí kožíšek, když mi bylo těžko, těch slovíček, které jsem jí našeptala, když jsem si potřebovala postěžovat...
Za těch 10 let mi dala tolik lásky, trpělivost a důvěry, jako žádný člověk v mém životě. Včera jsem jí se synem odnesla k lesu a vlastníma rukama vyhrabala hrobeček. A od té chvíle se na ty své ruce jen dívám, jak jsou prázdné a snažím se srovnat s tím, že už prázdné zůstanou. Děkuju za ty roky,které jsem měla dovoleno strávit vedle tebe, Terezko...:(