Měsíce jsem tě potkával na frekventované ulici, kterou jsi přecházela kdykoliv někdo šel po protější straně, aby ses s ním mohla pomazlit. Řekl jsem ti, pojď se mnou domů, vezmu si tě. A ty jsi šla, jako bys rozuměla. Čtyři roky jsi mi byla věrnou společnicí, dala jsi mi dvě koťátka. Vždy jsem měl pocit tajemnosti, kdykoliv jsi na mě upřela své zelené oči. Bylo v nich něco mystického. V srpnu 2014 jsi na několik dnů zmizela a když jsem tě našel pod schody, byla jsi ve špatném stavu. Snad otrava, kdo ví. Bojoval jsem za tebe, bojovali jsme oba, nepovedlo se. Snad je ti teď lépe, moje tajemná Kleopatro.

Vzpomíná: Vladimír