Moje malá Tinko, vzpomínám si, jak jsem tě našla jako hříbě na našich obrovských pozemcích. Byla jsem ráda, tehdy ti byl rok, začala jsem tě trénovat. Zkoušely jsme Anglii, ta mi nikdy nešla, tak jsem tě začala trénovat na western a voltiž. Když ti byly necelé 4, tak jsi se se mnou účastnila první soutěže ve voltiži. Skončily jsme na druhém místě, po roce jsem musela přesedlat na hanoveráka na voltiž, po půl roce mě kůň shodil. Bylo mi řečeno, že nebudu jezdit. Díky tobě jsem se vrátila do sedla. Začala jsem dělat profesionálně, do toho hrát fotbal, byla jsem na zápase v Anglii, když sem zjistila, že otcovi prokop drak lebku. Matka zemřela při mém porodu. V tu dobu k nám měl namířeno Petr, vzal mě sebou a stal se mým opatrovníkem, byla sem nesmírně šťstná jen do té doby, než si Petr našel manželku, nesnášela mě. Furt mě peskovala, pak se jí narodil syn v 5-ti chtěla, abych ho naučila jezdit.Já jezdila už ve 4. Ale odmítla jsem ho to naučit. Byl to můj majetek. Když ho to chtěla naučit sama posadila ho rovnou na tebe. Tys vykopla a drahý Andrej letěl vzduchem, byla to sranda. Pak se Petr naštval a odstěhoval se, v tu chvíli se objevila babička, byla jsem šťastná, začala jsem chodit na zemědělku atd.
NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU MILÁČKU