Strávili jsme spolu 12 let. Přišla jsi do našeho domu jako čtyřletá, protože tě původní majitel už nechtěl. Stala ses mou kamarádkou a důvěrnicí. Přes den jsi sedávala v křesle v mé pracovně, večer ležela se mnou na gauči a v noci spávala v nohách mé postele. Když jsem musel odejít, sedávala jsi na gauči a koukala z okna. Kolikrát jsem viděl tvou rozesmátou tlamičku, jak se mihla a běžela ke dveřím, když jsem přijížděl. Štěkala jsi vysokým hláskem, vrtěla ocáskem a tvoje sdělení bylo "Kde jsi byl? Nenechávej mě tady! Víš, že to nesnáším." Včera jsi odešla za duhový most. Navždy. Držel jsem tě v náruči, usnula jsi klidně a bez bolesti. Přál bych si, aby byl posmrtný život, abych tě ještě jednou mohl obejmout a nechat si olízat tvář. Nikdy na tebe nezapomenu.

Vzpomíná: Vladimír